Květušku jsme vyzvedli z porodnice tři dny před Vánoci. Dívali jsme se na ní jak na obrázek a chodili okolo ní po špičkách. Všichni ji milovali. Byla krásná, byla voňavá, byla roztomilá. Ale také měla poměrně brzy svůj názor na svět, nejvíc si chtěla povídat v noci a všechno se učila hrozně moc rychle. Nejraději samé blbinky od ostatních dětí. Na Květušce bylo znát, jak se krásně rozvíjí, jak dobře prospívá, jak moc jí dělá dobře rodinná péče a individuální přístup a hřejivá náruč tet. Jak moc ji dělá dobře společnost ostatních dětí. Jak moc ji dělá dobře stabilní prostředí. Jak moc jí dělá dobře dostatek podnětů a impulsů.
Maminka se na ní přišla podívat jen jednou. Přinesla odstříkané mateřské mléko, ale nemohli jsme ho díky drogové závislosti matky použít. Další návštěva za Květuškou byli až její noví rodiče, pěstouni vybraní krajským úřadem. Mezi oběma návštěvami ale uběhly skoro dva roky. Květuška přešla do báječné rodiny dvou lidí se zkušenostmi, s láskou v srdci a dobrotou v očích. Přešla do rodiny společně se svojí starší sestřičkou, která byla původně umístěná do péče přechodných profesionálních pěstounů.
Obě holčičky se u nás i s novými rodiči několikrát za rok objeví na návštěvě. Květuška si už nepamatuje, že se u nás v Klokánku poprvé usmála, poprvé promluvila a udělala svoje první krůčky. A tak to má být, tak je to správně. Přejme jí šťastný život.
Jména a věk dětí byly z důvodu citlivosti údajů pozměněny.
