Nenašel se nikdo, kdo by pečoval o Káju v době, kdy musela nastoupit do nemocnice, a tak se obrátila na Klokánek. Kája byl chlapec, který byl velice milý, zvídavý, a maminku měl moc rád. Po propuštění z nemocnice, si maminka pro Káju přišla, a spokojeně spolu odešli.
Jak šel čas, tak se situace několikrát zopakovala, jelikož matky zdravotní stav se různě měnil, a vyžadoval znovu hospitalizace. Měla k nám velkou důvěru, věděla, že se synovi u nás líbí, a tak se na nás vždy obracela s pomocí, když už bylo nejhůře. Kája to u nás již znal, a tím jsme se stávali jeho druhým domovem. Kája navštěvoval praktickou školu, kam jsme ho doprovázeli. Společně s pečující tetou docházeli za maminkou na návštěvy do nemocnice, kdy radostné návštěvy pomáhali matce bojovat s nemocí. Kája se na maminku vždy moc těšil.
Jeden z posledních pobytů Káji v Klokánku trval necelý rok. Matky zdravotní stav se zhoršil natolik, že muselo dojít až k částečné amputaci dolní končetiny. S Kájou jsme natrénovali cestu do nemocnice, a pak za matkou zvládal chodit sám; v té době navštěvoval už 7. třídu. Jednoho dne, když se chystal za matkou na návštěvu, volali zdravotníci z nemocnice, aby chlapec nechodil, jelikož právě matku oživují, a situace je vážná, ať se připravíme na nejhorší… vše dopadlo nakonec dobře. Kája se postupně sžíval s novou situací, kdy matka je upoutaná na invalidní vozík. Zdravotníci v nemocnici plně podporovali vztah Káji s maminkou, a to např. i tak, že jim umožnili trávit Štědrý den spolu v nemocnici, nebo v době, když v nemocnici zakázali návštěvy kvůli epidemii chřipky, tak maminku doprovodili ven, kde se tak mohli setkat a být spolu. Kája byl v Klokánku spokojený, měl zde kamarády, se kterými vycházel.
Jelikož se zdravotní stav matky nezlepšoval, a vypršela zákonem možná doba pobytu Káji v Klokánku, byl přemístěn do dětského domova, což těžce nesl. Matky zdravotní stav se později zlepšil a Kájovi byla po necelých 4 měsících zrušena ústavní výchova a vrátil se zpět domů.
Neuplynul ani rok, a telefonovala nám do Klokánku opět matka Káji. Sděluje nám, že byla akutně odvezena do nemocnice a bude muset podstoupit další amputaci končetiny. Káju má na starost její soused, který se o něj již nemůže postarat. Jelikož ho nemůže nechat doma samotného, prosí, aby mohl být znovu u nás. Za účasti pracovnice OSPOD nám Káju přivezli do Klokánku. Ten plakal… a sdělil: „Teto, já nebrečím, že musím znovu do Klokánku, ale proto, že se bojím, že budu muset pak znovu do dětského domova“. S Kájou jsme se proto domluvili, že si budeme přát, ať se mamka tentokrát uzdraví rychleji, aby mohli být zase brzo spolu. Kája u nás oslavil 16. narozeniny. Také jsme ho doprovodili na odborné učiliště na přijímací řízení, kde byl přijat i na internát. Měl z toho velikou radost. Společné přání se nám nakonec naplnilo, a maminku propustili za necelý měsíc zpět domů.
V průběhu září nás matka telefonicky informovala, že se Kájovi na internátě a ve škole moc líbí, a že nám za všechno ještě jednou moc děkuje.
