Fond ohrožených dětí

Rodiče sdělili, že nemají žádné potraviny ani peníze. Pracovníci FOD jim tedy nakoupili základní  potraviny a pomohli s vyřízením dávek hmotné nouze. Vše bylo celkem v pořádku až do počátku prosince, kdy rodiče dávku na bydlení použili jinak a o byt přišli. Naši pracovníci je pak našli ubytované v prádelně panelákového domu bez vybavení, spali zde na zemi. rodině jsme ihned zajistili krizové lůžko v azylovém domě a následně i bydlení na ubytovně. Ale rodiče stále nebyli schopni přes naši pomoc zajistit dceři základní péči včetně dostatečného jídla. Holčička byla vyhublá, smutná, vypadala uboze. V únoru 2013 jsme proto o její tíživé situaci informovali příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten ale důvod pro odebrání dítěte neshledal. Brzy nato musela rodina i tuto ubytovnu opustit a zmizela neznámo kam. Dne 2. 4. 2013 přišli rodiče sami do naší pobočky a žádali o umístění dcery do Klokánku. Uvedli, že celé Velikonoce strávili na ulici, dcera má angínu a dobírá antibiotika. Když pracovníci Klokánku pro holčičku do naší pobočky přijeli, matka si to náhle rozmyslela a chtěla si dceru odvést zase zpět. Holčička se ale zoufale rozplakala, chytla se naší pracovnice a mermomocí chtěla odejít s námi. Matka tedy nakonec dohodu o svěření dcery do Klokánku podepsala. Dívenka byla nápadně bledá, až průsvitná. Při nastupování do auta se nechtěla s rodiči ani rozloučit. Říkala, že jí po nich nebude smutno a že chce být v Klokánku. Po příjezdu tam byla velmi unavená a šla si hned lehnout. ráno měla vysokou horečku – přes 41 stupňů. Ihned jsme ji proto převezli do nemocnice v Jindřichově Hradci, kde ji přijali na jednotku intenzivní péče. Dívenka měla velmi špatný krevní obraz, takže bylo podezření na akutní leukémii. Druhý den byla proto převezena do nemocnice v Českých Budějovicích. Naštěstí se ale ukázalo, že se jednalo „jen“ o následek přechozených angín a špatné péče. Bez neodkladné intenzivní léčby by však její život byl vážně ohrožen. Po sedmnáctidenním pobytu v nemocnici se holčička (19. 4.) vrátila do Klokánku. Byla šťastná, moc se jí tu líbilo a o návratu k rodičům nechtěla ani slyšet. Také lékařka návrat k rodičům nedoporučovala. I babička ze strany matky, která vychovává od narození starší sestru holčičky, se hrozila toho, že by se dívenka měla vrátit k rodičům. Vyprávěla, že starší vnučka se z prázdninového pobytu od rodičů vrátila v hrozném stavu, zmlácená a hladová, a k matce pak už nikdy nechtěla. Žádali jsme proto OSPOD o podání návrhu na umístění dívky do Klokánku soudně. Jenže městský úřad trvalého bydliště byl jiného názoru. rodičům zajistil ubytovnu a sdělil nám, že nejvhodnějším řešením je návrat dítěte domů. Když si rodiče po necelých třech týdnech od návratu holčičky z nemocnice pro ni přijeli, schovala se pod stůl, plakala a prosila, aby mohla zůstat v Klokánku. Říkala, že rodiče na ni byli zlí a popisovala konkrétní situace hraničící s týráním. Vyprávěla například, že musela denně luxovat a když někde zůstalo smítko, byla bita. Jednou, když myla nádobí, rozbila talířek a máma na ni křičela a přikázala jí, že ho musí slepit. Ona se ale pořezala a na podlaze byla krev. Máma ji pak strašně zbila. Není tedy divu, že k rodičům nechtěla. Když stále setrvávala pod stolem a nechtěla vylézt, žádali jsme OSPOD v místě Klokánku o podání návrhu na předběžné opatření a ponechání dítěte v Klokánku nebo alespoň o účast sociální pracovnice při řešení této krizové situace. Ale neuspěli jsme ani s jedním návrhem. Bylo nám sděleno, že podle zprávy OSPOD z místa trvalého bydliště mají nyní rodiče vhodné podmínky a že při návštěvě sociální pracovnice ve škole holčička řekla, že se těší na maminku. Naše námitka, že dítě se obvykle cizím lidem nesvěřuje se špatným zacházením, nebyla akceptována. Po několikahodinovém vyjednávání, když na místo na rozdíl od sociální péče přijela policie a rodiče dceři slíbili dort a překvapení, holčička z pod stolu vylezla a s rodiči odešla. rádi bychom doufali, že toho pak nelitovala. Budeme se snažit její situaci dále sledovat.

(Emilie Popelková, Marie Vodičková)