Byli jsme velmi překvapeni, když teta dětem nalila polévku a oni nevzali do ruky lžíci, nýbrž položili talíř na zem a začali jíst jako pejsci. Starší chlapec se později rozpovídal o tom, jak žili na zahradě v kotcích u psů a jedli a pili jen to, co měli pejsci v miskách. Matka ani otec se o děti nestarali. Děti žili jako vlčí mláďata. Když přišli k nám, špatně mluvili, jen se mezi sebou bili, vzájemně si kradli věci, neměli žádné hygienické návyky. Na matku i otce bylo podáno trestní oznámení. Mezitím se tety velmi intenzivně starali o oba chlapce. Postupně dělali velké pokroky. Starší se krásně rozpovídal, mladší později také. Tety je naučili, že v životě mají hlavně jeden druhého a je důležité, aby si vzájemně pomáhali. Což se po určité době velmi dařilo. Starší bratr začal u nás chodit poprvé do školky. Dokonce si tam našel i svou první lásku – princeznu, na kterou nedal dopustit. Bylo krásné pozorovat oba chlapce, jak vzkvétají, poznávají zázraky dětství a učí se provádět své první lumpárny – samozřejmě jen ty, které k dětství patří. Smích se na jejich tvářích objevoval čím dál častěji. Nám ovšem v té době rostly vrásky na čele. Tlačil nás čas a báli jsme se, abychom stihli v rámci zákonné lhůty pobytu u nás – jednoho roku nalézt dětem ve spolupráci s OSPOD rodinu. Další pobyt v následné ústavní péči by pro ně jistě byl další ránou. Čím více se krátil u nás pobyt, tím více se snižovala šance na šťastný konec příběhu těchto bratrů. Ale andělé strážní zapracovali na plný výkon a dokázali téměř nemožné. Z Klokánku šli oba bratři do trvalé náhradní rodinné péče. Našli milující rodiče a rodiče zase našli skvělé blonďaté andílky. Ať se jim všem daří.
