Sociální pracovnice ihned informovala rodiče, ti však nechtěli o ničem slyšet a ať se jim dcera okamžitě vrátí domů nebo, že si otec pro ni dojde a uvidí! Dívka návrat i přes výhružky otce odmítla a souhlasila, že by šla na vlastní žádost do Klokánka, než se situace vyřeší.
Příchod dívky proběhl v pořádku, slečna se zabydlela, měla pokoj sama pro sebe, což pro ni byl šok, nebyla na to zvyklá a byla za to moc ráda. Po delší době v zařízení se dívka rozpovídala o její situaci doma. Vykládala o matce, o otci o svých dvou bratrech, které vlastně pomalu ani nezná. Po jejím narození ji rodiče asi ve třech letech dali do dětského domova společně s jejím starším bratrem, každého však do jiného města. Dívka tak byla ze dne na den bez rodiny, rozdělená od svých sourozenců a ještě úplně v jiném prostředí. Nechali si doma pouze prostřední dítě, chlapce, který byl psychicky narušený.
Po jedenácti letech si rodiče požádali o navrácení dívky do péče. Opravdovým důvodem mohly být peníze, možná potřeba někoho, kdo by se staral o domácnost nebo jen pohnutí svědomí. Soud jim vyhověl a dívka se ocitla „doma“. Bohužel pro ni to bylo cizí prostředí. Nejstarší bratr, kterého také rodiče umístili do dětského domova, už své rodiče neviděl. Poznal v dětském domově dívku, zamiloval se a založil s ní rodinu. S rodiči ani s mladším bratrem se nestýká. Dívka, která se ocitla po 11 letech „doma“, pořádně neznala své rodiče a už vůbec ne mladšího bratra, byli to pro ni cizí lidé. Za její pobyt v dětském domově ji nenavštívili pouze párkrát. Však bez objetí, pohlazení a projevu větší lásky nebo náklonosti. Byla to spíše taková formální návštěva. Byl to pro ni úplně cizí svět. I přes to všechno ji ale těšilo, že má konečně rodinu a myslela si, že už bude vše, jak má být.
Po necelém roce se však rodinná idylka rozpadla. Dívka se ve škole svěřila kamarádce, že ji psychicky narušený bratr, který s ní sdílí pokoj, osahává a sexuálně zneužívá posledního půl roku. Rodiče ji však neposlouchají. Matka ji za ta slova sprostě nadává a tvrdí, že si vše vymýšlí a od doby, co přišla z „děcáku“ pouze lže a dělá problémy. Otec ji za její stížnosti i fyzicky trestal. Bratr v tom pokračoval každou noc a nikdo ji neposlouchal.
Až Klokánek společně s OSPOD dokázali tomuto udělat přítrž a dívce dát rodinné prostředí, ve kterém se cítila bezpečně, chtěně a měla pocit, že někomu na ní záleží. Najednou byla ona ta, kterou někdo vyslechne. V Klokánku tato slečna strávila 5 měsíců, po té bylo rozhodnuto, že se dívka vrátí do dětského domova. Její starší bratr ji v Klokánku kontaktoval i navštívil. Našli si k sobě cestu a po odchodu dívky zpět do dětského domova si začal bratr, společně se svojí přítelkyní brát dívku na pobyty k sobě domů. Časem by se snad mohla stát řádným členem jejich nové rodiny a žít s nimi.
Jména a věk dětí byly z důvodu citlivosti údajů pozměněny.
