Denisčina maminka vyrůstala od útlého dětství v ústavní výchově. V sedmnácti letech z ústavu utekla do jednoho našeho rodinného Klokánku a zůstala tam se souhlasem úřadů až do zletilosti a do osamostatnění. Před osmi lety se jí narodila dcerka Deniska. Když byly holčičce tři roky, ocitla se s ní matka na ulici. Naštěstí věděla, že může o pomoc požádat Klokánek, a tak sem dceru na několik týdnů umístila, než si našla nové bydlení. Deniska to tady dobře znala. I po odchodu z Klokánku tam s ní maminka chodila na návštěvy, i pro pomoc a rady do života, protože její vlastní rodina nefungovala. Po dalších třech letech našla Deniska v Klokánku útočiště znovu, když je matčin přítel vyhodil z bytu. Holčička se sem vrátila ráda, protože se tu cítila bezpečně. Přítel matky byl agresivní a Denisku neměl rád. I vůči její matce se choval hrubě. Deniska je velmi hodná a šikovná holčička, spíše vážnější povahy. Na vysvědčení měla samé jedničky. Po mamince se jí velmi stýskalo, denně si s ní telefonovala, ale byla ráda, že se už druha matky nemusí bát. Postupně se v Klokánku začala uvolňovat, zapojovat se do her s dětmi a smát se. Po šesti týdnech se matce podařilo zajistit vhodné samostatné bydlení a Deniska se k ní vrátila. Hodně štěstí!
