Vždyť babička, která se o něho stará, chce pro něho jen to nejlepší… Nebo ne? Zameškané hodiny přinutily třídní učitelku k návštěvě žáka u něho doma. Přivítala ji na pohled starostlivá babička a zavedla učitelku do dětského pokoje. Zde ležel na posteli téměř devadesátikilový osmiletý chlapec. Obložený sladkostmi, pusu od čokolády a tričko polité sladkou limonádou. „Je nemocný, chudák, má zvýšenou teplotu!“ Sdělila babička a odebrala se k plotně. Smažila vnukovi k večeři koblížky. Petr, kterému neřekl nikdo jinak než Pedro, měl špatnou náladu. Už několik dní nebyl venku a o škole nechtěl ani slyšet. Prý se mu děti smějí a jsou na něho zlí! Učitelka nahlásila celý případ orgánu sociálně-právní ochrany. Její argument, že morbidní obezita je jen druhou stranou téže mince jako podvýživa, se setkal s nesouhlasem. Až lékařka a psycholožka jí daly za pravdu. Chlapec byl až do vyřešení případu svěřen do péče Klokánku. Ovšem, kvůli absenci ve škole! „Dejte mi najíst!“ byla první věta, kterou pečující teta uslyšela po jeho příchodu na byt. Pedro se hnal k lednici, a když uviděl jen jogurty a další zdravé potraviny, dostal téměř záchvat paniky. „Tady budu mít hlad! Já to tu nevydržím!“ vzlykal zoufale a nebyl k utišení. Děti se mu zde nesmály, ale to ho nijak neuklidnilo. Byl navyklý na cukr a tuky. Změna jídelníčku pro něho byla téměř tragédií. Budil se pravidelně i ve dvě hodiny ráno a měl hlad. Uplynulo pár hodně náročných dnů, ale vyplatilo se vydržet. Chlapec vzal za vděk ovocem i zeleninou a nechal se přemluvit i k delším vycházkám. Jedna z klokánčích tet s ním dokonce po večerech začala běhat. Pomalu, indiánsky! „Teto, dostal jsem nové rifle“ sděloval všem pyšně na potkání. Dosud kalhoty nenosil, jen tepláky, do kterých se vešel. Z Pedrova vyprávění vyplynulo, že nic jiného, než jídlo a zase jídlo, od babičky nedostával. Neměla čas, koukala na seriály! Horami sladkostí vynahrazovala vnukovi chybějící lásku a péči. Kdo se ale o Pedra postará? Bude muset do dětského domova? Maminka zemřela už dávno a otec se se synem nestýkal. Pokus ho kontaktovat ale dopadl nečekaně dobře. Okamžitě přijel a se synem se pokusil po letech sblížit. Soud prodloužil Pedrovi pobyt v Klokánku o další půlrok. Potom se již plnoštíhlý a hezký chlapec stěhoval k tátovi. Získal novou rodinu a k babičce jezdí jen občas na víkend. Před pobytem i po něm se vždycky zváží. Pro jistotu!
