Přišli do Klokánku společně, protože jejich rodiče spolu žili. Jenže se nezvládali o děti starat, upadli do dluhů díky půjčkám a přišli o bydlení. Děti se tak dostaly k nám do Klokánku. Byly moc šikovné, ale velice zanedbané. Nejdříve se najedly, pak si hrály a večer na ně čekaly čisté postýlky . Protože byly prázdniny užívaly si dny volna.
Rodičům se podařilo najít byt a chtěli si děti vzít k sobě zpátky. OSPOD s návratem dětí k rodičům souhlasil, a děti se domů za mámou a tátou těšily. Tak jsme je pořádně vypravili, aby nestrádaly. Dostaly s sebou čisté oblečení a nějaké trvanlivé potraviny. Když odcházely, tak se loučily smutně, ale bylo vidět, že se těší zase k rodičům.
Neuběhl ale ani měsíc a volal nám OSPOD, že jsou děti s rodiči opět na ulici.
Děti si prý vyprosily na sociální pracovnici, že chtějí jen a pouze do toho
„jejich“ Klokánku a k „jejich“ tetám. Shledání bylo skoro jak v romantickém filmu. Děti k nám běžely
na chodbě úřadu a smály a vítaly se s nadšením. Po několika měsících přešly děti do dětského
domova, protože rodiče nejsou schopni si život uspořádat. Bohužel nejdou všechny společně.
Společně jsou Daniel, Daniela a Zuzka, protože mají stejnou mámu. V jiném dětském domově byli umístění Eliška
s Radimem. To nám bylo nejvíc líto. Znovu jsme si uvědomili, jakou má Klokánek výhodu pro děti,
když respektuje jejich sourozenecké vazby, ale i vazby, které nejsou striktně
pokrevní a genetické, ale pro děti důležité.
Jména dětí byla z důvodu citlivosti údajů pozměněna.
