S citlivým přístupem soudu jsme se setkali v případě tří oboustranně osiřelých bratrů ve věku 9, 10 a 12 let z Klokánku. Chlapci byli do Klokánku přijati v červenci 2013 na žádost otce proto, že péči o syny po úmrtí jejich matky v r. 2011 dál už nezvládal, sám byl také těžce nemocný. Když v září 2013 i on zemřel, chodili se chlapci ptát, co s nimi bude, jestli budou moci dál zůstat v Klokánku. Přemístění do dětského domova se velmi báli, bylo to právě v době, kdy média zveřejnila informaci, že děti mohou být v Klokánku jen šest měsíců. Sociální pracovnice OSPOD podala skutečně návrh na ústavní výchovu. My jsme podali protinávrh, aby chlapci byli svěřeni do Klokánku. Soudkyně Okresního soudu v Kladně JUDr. Martina Burešová si všechny tři chlapce vyslechla a svěřila je do Klokánku. Kluci byli nadšení, křičeli „Hurá, hurá“, zůstáváme v Klokánku. Škoda, že desítky jiných dětí musely proti své vůli z Klokánku odejít do neznámého prostředí ústavní výchovy, když soudy je většinou ani nevyslechly a naše odvolání odvolací soudy odmítly jako podaná osobou neoprávněnou.
