Obě děti byly z rodiny odebrány pro podezření ze zanedbání povinné péče. Děti byly velmi smutné, bez výrazu, hladové, špinavé. Dívenka byla velmi zakřiknutá, při přebalování jsme zjistili, že má po těle popáleniny od cigaret. Starší chlapec byl zdráv a nejevil známky týrání. Sourozence jsme ubytovali do jednoho pokojíčku. Měli hlad a báli se tak, že ovšem ani neplakali. Doma prostě plakat nesměli. Ihned následující den jsme navštívili s dívenkou dětskou lékařku, která sepsala podrobnou zprávu o známkách týrání na jejím tělíčku. Toto jsme ihned oznámili na Policii. Ta se případem okamžitě začala zabývat. Velmi intenzivně se tomu věnovala. Přestože spis byl velmi rozsáhlý a Policie vyslechla téměř každého, kdo přišel s dívenkou do kontaktu, nepodařilo se případ objasnit. Důvodem bylo to, že sourozenci pobývali u mnoha lidí, neboť o ně matka nepečovala, že nebylo možné určit, kdo popáleniny dívence udělal. Byla příliš malá na to, aby nám to řekla. V průběhu prvního týdne jsme pozorovali, že bratr svou sestřičku často napadal. Pokud se cokoliv stalo, okamžitě obvinil ji a strčil ji před sebe. Bylo vidět, že byl zvyklí takto řešit nastalé situace pravidelně. Byla to jeho obrana. Pokud doma sestru „nastrčil“ byla potrestána ona – nikoliv on. Proto v tomto jednání pokračoval u nás. Z tohoto důvodu jsme sestru přesunuli na druhý byt, hned vedle bytu kde zůstal její bratr a ve spolupráci s naší paní psycholožkou jsme začali s dětmi pracovat na budování sourozeneckých vztahů. Princeznička u nás jen vzkvétala. Nabyla svého klidu, pohody a bezpečí. Po dvou měsících by nikdo nepoznal, čím si musela projít. Krásná, blonďatá, modrooká dívenka se na nás všechny každé ráno usmívala. Byla vstřícná a učenlivá. Tety s ní odvedli skvělou práci. Na prince jsme také mohli být hrdí. Stal se z něho úžasný gentleman, který nejen svou sestru vždy chránil. Po měsíci práce v Klokánku mohli být oba sourozenci ubytování spolu, ale co více, po čtyřech měsících se povedla najít trvalá pěstounská rodina, která si obě děti vzala. Přejeme princezně i princi život plný jen slunce. Protože víme, že někdy stačí jen málo, prostě pohladit po tváři a říci, jsem tady, kdybys mě potřeboval…
