Marušku jsme přijali do Klokánku v září 2010 na základě soudního rozhodnutí. Holčička byla ve velmi zuboženém stavu. Ve svých šesti letech vůbec nemluvila, byla velmi vystrašená, strnulá, podvyživená, zavšivená. Matka ji krátce po narození opustila a holčičku vychovával pouze otec, těžký alkoholik. Jak jsme se později dozvěděli, když šel s dcerkou nakoupit, prodavačky dávaly dívence ze soucitu jídlo. Otec jí ho však před obchodem často sebral a snědl sám. V Klokánku se Maruška postupně uvolnila, přestala se všeho bát a po nějaké době začala i pěkně komunikovat. Ráda chodila na procházky do přírody, kde obdivovala všechna zvířata, ráda pomáhala při vaření i při úklidu, měla pěkný vztah k malým dětem. Dívenka si velmi zamilovala svou „klokaní tetu“ Renátu, která měla Marušku také moc ráda. Protože oba dívčini rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, stala se Maruška volnou pro poručenskou péči. Když ani čtvrtý pokus o náhradní rodinnou péči nevyšel, rozhodla se teta Renáta i se svým manželem, že si Marušku vezmou k sobě oni. Jejich žádosti bylo vyhověno, a tak v únoru 2013 odešla přešťastná Maruška s tetou, která se jí stala tou nejlepší mámou. I Renátin manžel si Marušku velmi zamiloval. Holčička v jejich péči jen kvete. Hurá!
