Byla to zvláštní trojice. Rodiče je odvezli do Klokánku, protože neměli kde bydlet a byla velká zima. Richardovi jsme zajistili školu a Danielu jsme vodili do speciální školy. Andrejka si hrála doma. Každé dítě bylo jiné. Richard byl zamlklý a bylo těžké si k němu najít cestu. Rodiče za dětmi často docházeli na návštěvy, protože, jak říkali, nemají jiný program a venku je moc zima. Zaslechla jsem, jak Richarda otec navádí, aby v noci vylezl oknem na střechu garáže a utekl z Klokánku. Snažila jsem se Ríšou opatrně navázat na toto téma hovor, protože bych ho musela nechat hledat policií, byla by mu v noci zima, nabádala jsem ho, aby ho nenapadlo něco na bytě vzít, třeba peníze pro rodiče apod. Přestože rodiče umístili děti na pobyt do Klokánku dobrovolně, ze své vlastní vůle, neustále děti proti tetám a personálu naváděli a popouzeli. Po jedné návštěvě rodičů se Richard neudržel a tetu fyzicky napadl. Tety jsou zkušené a ví, jak se mají v těchto chvílích zachovat. Nikomu se nic nestalo, ale situaci bylo potřeba řešit. Richard byl proto soudně umístěný do nedalekého výchovného ústavu, kde byli stejně staří kluci. Když ho od nás odváželi, tak jsme přesto všechno cítili zklamání, že jsme mu nedokázali pomoct. Za pár dnů v rámci vycházky ve výchovném ústavu se ale Richard v Klokánku stavil na návštěvu. Byl jak vyměněný. Tetě se omluvil. Sedl si ke stolu a požádal tetu, jestli by mu dala najíst a hlavně tu výbornou polívku, kterou od ní měl tak rád. Dívali jsme se na něj překvapeně a uvědomili si, že celou dobu u nás byl spokojený, chutnalo mu, byl rád v teple, ale vliv rodičů byl tak masivní, že ho vlastně přivedl tam, kam vůbec nechtěl. Ve výchovném ústavu nicméně dobře prospíval, péče mu jen prospěla.
Starší Daniela u nás dosáhla zletilosti a podařilo se nám pro ni najít chráněné bydlení pro lidi s mentálním handicapem. Dodnes, když jde okolo Klokánku, tak volá do okna svoje pozdravy. Vzpomínáme na ní, jak ráda vařila, zpívala, jak u nás rozkvetla. I přes svoje omezení dokázala fungovat samostatně a chovala se k sobě zodpovědně.
Nejmladší Andrejka zůstala stále sluníčkem a květinkou, přestože přešla do péče dětského domova.
Nedávno se ocitla Andrejka u nás v Klokánku podruhé, ale tentokrát už byla ona nejstarší a starala se o své mladší dva bratry. Vzpomněla si na nás hned, přestože si nejdřív nebyla jistá, kam jde. Rodiče totiž svoje děti Richarda a Andrejku získali z dětského domova zpět. Mezitím měli další dva syny. Bohužel se jejich životní styl příliš nezměnil, přišli opět o bydlení a rovnou došli na úřad na OSPOD s tím, že děti opouštějí a starat se již o ně nechtějí. Tak se ocitla Andrejka s bratry zase u nás. Bylo až dojemné, jak ve svých 5 letech a díky vzpomínkám bratříčkům vyprávěla a ukazovala: Tohle je domeček Klokánek, tady je teplo, jídlo a moc hodné tety. Tady je dobře.
