Amálka však nejvíce trpěla tím, že nejen že přišla o své věci, ale že majitel bytu, ve kterém dříve žili, vyhodil se všemi věcmi i její naslouchadla. Amálka totiž měla vážnou poruchu sluchu a bez naslouchadel byla zcela hluchá. Pořízení nových sluchadel bylo pro rodinu finančně nedostupné. Amálka však byla moc šikovná a i bez naslouchadel se s okolím dorozumívala prostřednictví odezírání ze rtů. Ve škole byla premiantkou. Vesele si hrála s dětmi a vždy, když k ní byl někdo otočený zády a ona neslyšela, dokázala ho upozornit, že potřebuje vidět na jeho obličej, aby spolu mohli hovořit. Amálka se i přes svůj velký handicap naučila výborně mluvit, takže ačkoli neslyšela, dokázala druhým slovně odpovídat. Na situaci Amálky jsme upozornili přátele a sponzory v našem okolí. Díky dobrému srdci jedné rodiny mohly být Amálce co nejdříve pořízena nová sluchadla, která jí rodina jako sponzorský dar zcela uhradila. Amálka byla neskutečně šťastná. S nadšením valila oči, že zase slyší! Protože bylo zrovna léto, užívala si zvuků přírody a s překvapením naslouchala i bzučení hmyzu létajícího kolem. Její stará sluchadla jí toto neumožňovala.
Sourozenci si v Klokánku užívali možnosti navštěvovat různé kroužky a moc rádi chodili na společné výlety. Rodiče je co nejčastěji navštěvovali a mezitím se snažili vydělat co nejvíce peněz, aby mohla celá rodina zase bydlet pospolu. Nakonec se uvolnilo místo v azylovém domě pro matky s dětmi, kam maminka s Amálkou a Šimonem společně odešli. Otec si našel bydlení v okolí, aby byla rodina co nejblíže sobě. Děti plakaly štěstím, že zase mohou bydlet s maminkou. Rodiče se dál snažili vydělat peníze na společný byt, v kterém by mohli všichni společně bydlet.
Jména dětí byla z důvodu zachování anonymity pozměněna.
