Standa

Strašlivé tajemství vyplavalo na povrch až po dlouhých měsících léčby na psychiatrii, kde byl Standa hospitalizován po opakovaném pokusu o sebevraždu. V den svých čtrnáctých narozenin si podřezal žíly střepem ze skleničky. Byl v nemocnici, když přežil skok z pátého patra. Chtěl ukončit svůj život, ve kterém neviděl ani jiskřičku naděje. Do Klokánku byl přijatý už v celkem dobrém psychickém i fyzickém stavu. Aby si užil trochu rozmazlování, než se rozhodne, kde stráví čas do zletilosti. „Zneužívala ho matka, těžká alkoholička. Musel si k ní v noci lehat a být jí po vůli,“ stálo v jeho materiálech. Dělo se tak několik let! Něco tak odporného ale nepáchala žena na sociálním dně, ale vysokoškolská profesorka! Přes den uznávaná odbornice a pedagožka, v noci nechutný predátor. Standa se choval téměř stejně, jako většina kluků v jeho věku. Oblečený v černém, vyholené vlasy po stranách hlavy a v uších sluchátka. Jedna věc ho ale přece jen činila výjimečným. Moc rád si hrál s mladšími dětmi a pomáhal tetě zcela ochotně a rád! Úplně nejraději s ní byl v kuchyni a užíval si její přítomnosti. Společně loupali brambory nebo krájeli zeleninu do polévky. „Teto, tak nevím. Chtěl bych se stát kuchařem nebo učitelem. Pořád se nemohu rozhodnout!“ svěřil se jí jednou a odpověď, které se mu dostalo, ho moc potěšila: „Můžeš být obojím. Vystuduj si hotelovou školu, potom vysokou a můžeš učit budoucí kuchaře!“ Standovi se rozzářily oči. Jeho dilema bylo rázem vyřešeno! A to ještě netušil, že na něho čeká ona pověstná náhoda, tak vítaná a potřebná. Podařilo se totiž vypátrat Standova biologického otce, který nebyl uveden ani v jeho Rodném listě a téměř nikdo nevěděl, kdo jím je. Netušil, že má syna, ale podoba hovořila jasně. Standa mu byl totiž neuvěřitelně podobný! Okamžitě se rozjel za synem podívat a o pár týdnů později si ho odvážel k sobě domů. Hotelová škola byla od jeho bytu vzdálená necelých deset minut chůze. Že by další náhoda?