Katka se narodila z dvojčat, její sestra Natálka byla úplně stejná jako ona. Obě měly krásné modré oči a blonďaté vlásky. Narodily se matce, která neustále všechno a všechny kritizovala. Jejím projevem byl především hlasitý křik a bylo jí jedno, jestli je to doma nebo na veřejnosti. Lidi zastrašovala hrubými nadávkami. Dle ní všichni dělali vše špatně, jenom ona dělala vše správně. Nikdy neuznala svojí chybu. Katka a Natálka se narodily matce jako poslední, předtím porodila pět dětí a to dvě dívky a tři chlapce. Dívky v době, kdy se narodila dvojčata, bydlela u bývalého manžela, takže se matka starala jen o chlapce a dvojčata.
Když bylo dvojčatům 8 měsíců, dostala Natálka angínu. Matka při své sebestřednosti si nevšimla, že má Natálka vysoké teploty, nic nejí ani nepije. Záchranku zavolala až v době, kdy byla již Natálka apatická a na nic nereagovala. Lékař ze záchranky se snažil Natálku zachránit, bohužel po 15 minutách Natálka zemřela. Katka byla umístěna do kojeneckého ústavu, v osmi měsících měla pouhých 3,5 kg. S matkou proběhl soud a byla uznána vinnou za smrt Natálky, ale trest za její smrt byla pouhá podmínka. Hlavním důvodem bylo, že matka měla stále v péči tři chlapce.
Matka po nějaké době začala Katku v kojeneckém ústavu pravidelně navštěvovat. Návštěvy většinou probíhaly na chodbě, kde matka neustále křičela a kritizovala personál. Po roce a půl jí byla Katka vrácena zpět do péče. Jak Katka žila další rok a tři měsíce nevíme, ale po této době byla Katka přivedena pracovnicí Orgánu sociálně právní ochrany dětí do Klokánku. V této době jí byly 3 roky a 4 měsíce. Byla vystrašená, hladová, přehupovala se z jedné nohy na druhou a téměř nemluvila a když ano, nikdo jí nerozuměl. V noci trpěla nočními děsy, křičela, plakala, nebylo možné ji probudit. Po pár týdnech pobytu Katky v Klokánku zastupovala na jejím bytě pečující tetu sociální pracovnice Klokánku. V noci ji vzbudil šramot malé Káti, která k ní přicupitala, vlezla si pod peřinu, položila jí hlavu na břicho a tam zůstala … a je tam dodnes … už celých deset let. Sociální pracovnice Klokánku si totiž Káťu po čase vzala do pěstounské péče, přestože to nebylo vůbec jednoduché, protože si od matky vyslechla spoustu hrubých nadávek, vyhrožování a zastrašování.
Dnes je z Káti krásná mladá dáma, která dělá své náhradní mamce jenom radost, a ta je moc šťastná, že ji má. Nedávno psala Káťa ve škole písemnou práci, kde měla zodpovědět tyto otázky: Kdo je můj vzor a hoden následování. Na to Katka odpověděla, že mamka, protože pracuje v Klokánku a je schopna jet pro děti, které potřebují pomoc, i v noci. Druhá otázka zněla: Kdo mě ovlivnil? Na což odpověděla, že její biologická matka v tom negativním smyslu slova, ale bez toho by nepoznala svoji náhradní mamku a to jen a jen pozitivní……