30. 9. 2025

Už nechtěl být doma. Nechtěl žít v budoucnu na dávkách a sedět doma na gauči jako jeho rodiče. Nejdřív jsme se na něj nevěřícně dívali, jestli se nám nezdá. Potom se rozhovořil ještě víc, jak doma rodiče křičí, zakazují mu chodit na učňák, protože to stojí peníze, jak máma bije sourozence a krade, kde může. Do Klokánku k nám přišel sedmnáctiletý kluk, v jeho očích jsme viděli potenciál a touhu něco změnit. Vyhověli jsme jeho žádosti o přijetí. Vysvětlili jsme mu, že naše zařízení je jen na krátkou dobu a pokud se něco doma nezmění a nebude chtít zpátky, bude muset do dětského domova. Nebylo to i přes jeho odvahu pro něj vůbec lehké. Ale moc se snažil. Pomáhal, kde se dalo, co dokázal, to opravil, sháněl si brigády. Jel s ostatními dětmi na tábor, kde si poprvé zkusil, že dokáže lézt po skalách, ujet na kole 30 km za jeden den, naučil se plavat. Přihlásil se s naší pomocí do školy do Mostu, kam v září opravdu nastoupil a začal studovat učební obor. Protože se chce něčím vyučit, chce pracovat a zajistit svoji budoucí rodinu, chce vydělávat peníze prací a nečekat na dávky …. Přejme mu hodně štěstí!! Před několika týdny už přešel z Klokánku  do dětského domova. Loučil se s námi těžko a my s ním ještě hůř. Byl zvyklý u nás na objetí, na zájem a povzbuzení. Ale my víme, že jsme ho předali do dobrých rukou.