Alkohol a cigarety nebo brýle pro syna?

Tento příběh se odehrál již před lety, ale my na šikovného chlapce Libora nikdy nezapomněli. Bylo mu deset let a měl na očích hodně silné brýle. Ale ani přes ně téměř neviděl. Potřeboval totiž speciální skla kvůli oční vadě, které tehdy pojišťovna neplatila. Maminka na ně neměla, žila s chlapcem sama a její péče o něho byla víc než sporadická. Koupě alkoholu a cigaret měla vždy přednost! Navíc, malý chlapeček měl snad nejošklivější obroučky, jaké se daly sehnat. Uvědomoval si to, ale nestyděl se neslušivé brýle nosit i navzdory posměchu spolužáků. Moc dobře si uvědomoval, jak důležité pro něho brýle jsou. Děti umějí být občas velmi zlé, možná si ani neuvědomují, jak mohou svým posměchem a despektem ublížit. Libor měl takový odevzdaný výraz, jako by bylo už dané, že on prostě musí vše vydržet a nikdy nebude v životě šťastný. Rozhodli jsme se mu dokázat pravý opak. Oslovili jsme firmu prodávající brýlové obruby. K našemu údivu jsme ji nemuseli vůbec prosit. Ochotně nám pomohli! Když teta odváděla malého chlapce ke změření očí a výběru obrub, ani netušil, co ho čeká. Bylo už dávno, co mu maminka brýle nasadila na nos a poručila je nosit. Ani si to už prý nepamatoval. Liborka čekalo nejen vyšetření, ale i malé překvapení. Na stole měl připravený balíček se sladkostmi a malého plyšáka. Medvídka s brýlemi na čumáčku. Liborek byl úplně nadšený. „To je opravdu moje?“ ptal se nedůvěřivě a potom přitiskl medvídka na svoji hruď. Už ho nepustil. Nastala nejdůležitější část návštěvy a tou byl výběr obrouček. I teta byla překvapená, když mladý muž, optik, vytáhl obrovský kufr značkových obrouček. Jedny byly hezčí, než druhé a také jejich cena tomu odpovídala. Když si je Libor postupně nasadil, nevěděl, které se mu líbí víc. Potřeboval dvoje, na blízko a na dálku. Nakonec si dvoje opravdu vybral a sám se v zrcadle přesvědčil, jak moc mu to sluší. Byl opravdu k nepoznání! Ke každým brýlím obdržel i krabičku a několik hadříků na čistění. Za vše jsme nezaplatili ani korunu. Libor se moc těšil, až se ukáže mamince, ale ta neměla zájem. Nikdy chlapce nenavštívila! Z počátku se občas telefonicky informovala, jak se má, ale později i její telefonáty utichly. Otce Libor neznal a nebyl uveden ani v Rodném listě. Začali jsme shánět pěstouny. Pomalu se blížil čas odchodu z Klokánku, když se zcela náhodně ozvala prověřená pěstounka s tím, že by byla schopná přijmout nějaké starší dítě. Ty její odrostly a jí bylo samotné doma smutno. Vzhledem ke staršímu věku si už na nějakého kojence netroufala. Po konzultaci se OSPODem se přijela na Liborka podívat a okamžitě si s ním padla do oka. I ona měla hezké brýle a dokonce mu byla podobná. Oba štíhlí a menší postavy, oba světlovlasí. Zbývalo jen zjistit, co si o svojí budoucí pěstounce myslí Libor. Zda by šel k ní rád, nebo jen pod hrozbou pobytu v dětském domově. Věděl, že existují i hezká zařízení tohoto typu, ale při jeho introvertní povaze a oční vadě by to asi nebylo to pravé ořechové. „Je to u ní hezké a taky do školy bych měl blízko. Jen kdyby měla doma nějaké zvířátko!“ řekl a teta o rozhovoru informovala paní pěstounku a ta se jen radostně zasmála. Prý i ona už dávno touží po zvířecí společnosti! Při další návštěvě u ní čekalo Libora překvapení v podobě suchozemské želvy. Byl úplně nadšený a to ještě netušil, co ho čeká. „ Půjdeme se odpoledne podívat do psího útulku, ano?“ zeptala se ho paní Věra, ona budoucí pěstounka při obědě a chlapec nadšeně přikývnul. Na návštěvě u psích mazlíků strávili ti dva dlouhé dvě hodiny. Nakonec odešli i se psím kamarádem. Křížencem Matějem. Byl to trochu jezevčík, trochu pudl a taky trochu asi jack teriér. Výsledek křížení byl ohromující. Nádherný hodný pejsek. Dokonce vypadal, že se usmívá. Od této chvíli patřil Liborkovi. Ten po návratu do Klokánku nadšeně líčil, co všechno ho potkalo. Nemohl se dočkat odchodu k paní Věře, přestože se mu v Klokánku moc líbilo. Jenže, ten nemohl paní Věře konkurovat. Liborkovi ještě týž rok přibyl doma u paní Věry papoušek a koťátko. I jí se totiž společnost zvířat začala víc než zamlouvat. Libor nastoupil do nové školy už s obroučkami, které mu ostudu v žádném případě nedělaly. Byl na ně pyšný a ostatní děti mu je dokonce občas i záviděly! Nedávno nás chlapec navštívil. Studuje střední zemědělskou školu, a když mu to půjde, půjde studovat na vysokou. Chce být veterinářem!